Rozhovor s Felixem Kulpou, šéfredaktorem Tisíckráte

Na rozdíl od týmu pátračů společnosti Magnézia litera, České televize, BIS a vyšetřovatelů najatých klérem zdejší církve, se naší redakci podařilo zjistit pravou identitu Felixe Kulpy. Jeho trvalé bydliště a PO Box. Původně sjednávaná schůzka měla proběhnout podle Felixova přání na tajném místě (v některém z konspiračních bytů), ale když pan šéfredaktor zjistil, co už všechno víme, přestal dělat Zagorku a pozval nás k sobě domů.

To je on, říkám si, když sedíme proti sobě v útulném bytě v Nerudově ulici v nejmenovaném městě, kam jsem přijel „šalinou“ (poznámka pro Pražany: dopravní prostředek, který vypadá úplně jako pražská tramvaj, ale jezdí po vesnici).  Na stole voní italská káva a z rádia, naladěného na frekvenci rádia Proglas, se line „Červená se line záře“.

Vládne otevřená atmosféra. To mohu dokumentovat tím, že se pan šéfredaktor Kulpa nechává ochotně vyfotit (viz titulní foto)!

Začínám rozhovor, zapisuji podle dohody tužkou – Felix si nepřeje žádné záznamové zařízení.

Bc.A – Z. Jíra Forman, CS.c., dr.h.c. mult. (dále jen Já):

„Dobrý den.“

Felix:

„Kde?“

Já:

„Ano, máte pravdu, nechme formalit. Kde se vzal nápad založit Tisíckráte?“

Felix:

„Jak jste mě vyčmuchali?“

Já:

„Po předávání ceny Magnézia litera se náš pátrač přilepil na vaši sestru, která si pro cenu přišla místo vás.“

Felix:

„Já jsem jí říkal, že si má dávat bacha a vzít to domů přes Tatry.“

Já:

„Vzala, ale vzdala výstup na Rysy, kde se mohla ztratit mezi turisty. Jak získáváte náměty pro své články?“

Felix:

„Co je ti po tom?! Kráva lenošná. Kdyby to neodflákla, zůstali jsme v anonymitě!“

Já:

„Nezlobte se na ni, ale i tak jsme měli spousty indícií, které by mě sem dříve nebo později přivedly. Ale vraťme se k předmětu rozhovoru. Vaše články jsou výborně stylizované, máte vlastní tým novinářů, češtinářů, nebo jde o externí spolupracovníky ?“

Felix:

„Našel bys tak akorát starou Belu. Měli jste pár falešných stop. A na ni zlobit budu, to si odskáče.“

Já:

„Vaše články mi přijdou velmi zasvěcené, často ze zákulisí aktuálních dění. Používáte odposlechy nebo špehy?“

Felix, otáčí se směrem ke kuchyni (celou dobu tuším, že tam někdo je, a to podle občasných zvuků masa obraceného na pánvi a vůně steaků) a volá:

„Vilmo, pojď mu sebrat tužku!

Sbohem!“

Já:

„Děkuji za sebe a za naše čtenáře za zajímavý rozhovor.

Ať se vám daří stále oslovovat veřejnost, jako dosud.“

Felix:

Vypadni!

Odcházím.

Bez tužky.