Skandál v církvi: díky korespondenční volbě ukradené volby do farních rad.

V několika českých a moravských diecézích se na příkaz biskupů po letech uskutečnily povinné volby do farních rad.
Na rozdíl od ekonomických rad není zřízení pastoračních rad farností povinné. Jejich zřízení záleží na diecézním biskupovi.
V samotném CICu (pozn.red: Kodex církevního práva) je pouze toto:
Kán.536
§ 1. Jestliže podle uvážení diecézního biskupa, po projednání s kněžskou radou,
je to vhodné, ustanoví se v každé farnosti pastorační rada, které předsedá farář a v
níž věřící spolu s těmi, kdo se ze svého úřadu podílejí na pastorační péči ve farnosti,
napomáhají rozvoji pastorační činnosti.
§ 2. Pastorační rada má pouze poradní hlas a řídí se normami stanovenými
diecézním biskupem.
Kán.537
V každé farnosti je ekonomická rada, která se řídí obecným právem a normami
stanovenými diecézním biskupem a v níž křesťané, zvolení podle týchž norem,
pomáhají faráři ve správe majetku farnosti, při zachování ustanovení kán. 532.

A jaká byla praxe?

Chybějící farní pastorační rady vytvořili příslušní duchovní správci farností. Na vesnicích to nebyl problém – vždy se okolo „pana faláře“ motá několik uklizeček chrámu, kytičkářek, Cecilek Kelišových a jiných aktivních důchodkyň.

Horší byla velká města. Tam se nesměli do rad dostat mladí kritici a ti, kteří prosazují synodalitu v církvi podle papeže Františka. Zkrátka liberální synodálové. Pro některé konzervativní kněze by to byl přímo rozsudek smrti.

A tak se musely volby zfalšovat, ukrást. Dělo se to několika různými způsoby. Zde nechť si laskavý čtenář povšimne, jak je duchovenstvo vynalézavé ve snaze, aby farníci zvolili ty, které si duchovní správce přeje.

Bezbožné Čechy

Moderátor společné duchovní správy kostela Panny Marie Růžencové v největším západočeském městě, dominikán pater Vojtěch, si na praktiky synodálů postěžoval: „Tutam u kostela tuten kandidát do farní rady rozdával předvolební pizzy a Pokáčovo zpěvník…“

Zde tedy zvolili preventivní metodu. Během dne voleb neustále z oken fary pozorovali vchod do kostela a liberálům se snažili v propagaci jejich osoby zabránit. Výsledek se dostavil: ubránili stávající farní radu.

Ach ta zbožná Morava

To na Moravě museli farní volby pečlivě připravit. Otec Jan, farář centrální městské farnosti největšího maloměsta v ČR k tomu uvádí:
„Oproti minulým volbám před mnoha lety jsem učinil rázná opatření. A povedlo se!“
Zde jsou některá z nich:
1) oproti předchozím volbám nebyly k dispozici fotografie kandidátů – současné opravdu aktivní farníky by voliči poznali podle podoby,
2) volby do farní rady uskutečnili pouze jeden den, a to přímo přímo o podzimních prázdninách,
3) pro korespondenční volbu oslovili pouze osoby, které byly ve farnosti zamlada, pamatují si jen jména, desítky let nemají nic společného s farností, ani se léta nezúčastnili žádné akce. „Ani nevěděli, že já jsem tu novým farářem. Pamatují populárního Vrbu,“ dodává k tomu pater Jan.
4) prvovoliči volili pod přímým dohledem rodičů, senioři naopak pod dohledem svých dětí nebo vnoučat.

Silný tlak na ovlivnění voleb byl zaznamenán právě v domácnostech těchto farníků. Zvlášť prvovoliči, kteří byli v kostele naposledy u 1. sv. přijímání, od svých rodičů slyšeli: „Než zavřeš obálku, ukážeš mi, koho jsi volil. Jestli tam nebude ten, kterého jsem ti přikázal, potáhneš z domu!“

Drtivá většina seniorů zase slyšela od svých dětí: „Když nebudeš volit toho, co říkáme, přestaneme tě navštěvovat. Včetně vnoučat. A strčíme tě do domova důchodců!“

„Kdyby zvolili někoho jiného, dojmenoval bych členy stávající farní rady tak, aby jej přehlasovali. To se naštěstí ani v jednom případě nestalo,“ spokojeně informuje o své pojistce farář Jan.

A výsledek této farnosti? Celkem 71 % voličů volilo korespondenčně. Z toho 95,5 % volilo již desetiletí úřadující farní radu bez jediné změny.

Místní farní společenství a výsledky v ČR

Od místních společenství ve farnostech (jako jsou např. Neokatechumenát, Emmanuel, Fokoláre, Schönstatt,…) přinesli jejich vedoucí ve štosech identicky zatrhaná ta samá jména – většinou jména přímo vedoucích těchto společenství, kteří jsou členy ve stávající farní radě.

A tak za pomoci sofistikovaných nástrojů, se téměř ve všech farnostech diecézí České republiky opět ujaly moci stávající farní rady. Tam, kde to nedopadlo (jen několik případů), se volby konaly opakovaně. A to tak dlouho a tolikrát, až vše dopadlo ke spokojenosti duchovenstva.

Jakákoli reforma zespodu podle papežské synody je tedy v ČR opět v nedohlednu.

Zpracoval s pomocí českých, moravských a slezských dopisovatelů – jf-.