Prostý vesnický farář usiluje o kanonizaci moravského Sandokana

Z nejmenovaného biskupství před nedávnem unikla zpráva, že prostý vesnický moravský farář, začíná shromažďovat podklady pro zahájení kanonizačního procesu muže s netradičním jménem Sandokan.

Naší redakci se podařilo zjistit farářovo působiště a navštívili jsme jej. Ochotně nás přijal. Nepřeje si však být jmenován, a tak jej zde budeme nazývat Otec Závaží.

„Otče Závaží, jak jste se se s tím Sandokanem setkal?“

„Náročná kněžská služba mně doslova vyháněla do pustin, kde jsem hledal klid před dotěrnými farníky a jinými neznabohy. Jednou jsem při svých zoufalých toulkách nalezl opuštěný kraj. A v něm domeček a v tom domečku u stolečku poustevníka. Těžko se to vysvětluje, ale byl jsem v tu chvíli jako Petr u Cézareje Filipovy, který tenkrát bezpečně v Ježíšovi poznal Mesiáše. Já jsem bezpečně poznal světce. Vousatého muže, laskavého pohledu (viz titulní fotografie)“.

„Otče Závaží, co je skutečnou motivací vašeho úsilí?“

„Popravdě řečeno, nešel jsem do semináře proto, abych byl obyčejným farářem v zapadlé moravské vísce. Tak jako např. Bernard Montgomery tušil od mládí, že má v torně maršálskou hůl, tak já věřil, že mám v krosně biskupskou berlu. Ale co se stalo? I přes mé veškeré pastorační úsilí, výdrž ve farnosti, která je pro kněze spíše za trest (Otci Závažímu to přijde, že zde působí již 50 let – poznámka redakce), jsem se nestal ani kandidátem na biskupa.

A vzhledem k tomu, že novým diecézním biskupem se stal můj vrstevník, není ani pravděpodobné, že bych jej po jeho smrti nahradil. Navíc mi přijde, že jeho zdraví, je ve srovnání s předchůdcem pevné. Jak ho tak sleduji, přežije mě.

Takže zasloužit se o svatořečení pana Sandokana, je vlastně jediná možnost zviditelnění se v české církvi, ve Vatikánu a snad i na Wikipedii. Jak tak postupně pronikám do Sandokanova života, čím dál jasněji cítím, že by se tento světec mohl stát patronem všem nemocným cirhózou jater, kuřáků, tuberáků a jiných nemocí plicních. Též lidí pronásledovaných ve vojenských úvalech a jiných prostorách, kam je přísný zákaz vstupu. Takový přímluvce tu prostě chybí.“

Důkazy svatosti

„Otče Závaží, proces svatořečení vyžaduje hmatatelné důkazy, že o světce jde. Jaké máte vy?“

„Prvním důkazem je to, že sám Sandokan měl o svém budoucím svatořečení prorocké povědomí, proto své tělo nakládal poctivě 40% lihem, aby zůstalo neporušené.

Rok od pohřbu jsme za jedné bezměsíčné noci tělo exhumovali, zkontrolovali a opět pohřbili. Bylo neporušené a vonělo.“

Ilustrační foto: Farní kostel sv. Václava Dolní Bojanovice

Dalším důkazem, že jde o světce je tento zázrak:

Pouť do Libavé. Každoročně proudí minimálně v padesáti turnusech poutníci do míst Sandokanova působení. Nikdo je nenutí, nikdo k pouti nenavádí, nepoštívá, ba ani nemotivuje. Místo světcova výskytu je dokonce utajováno. Přesto, i přes mnohé útrapy a veliká nebezpečenství, jdou! Při jedné z těchto poutí dokonce satan povolal proti poutníkům letectvo z vojenského letiště Náměšť ve spolupráci s početnými regimenty vojáků a vojenskou policii. Ale ani tento podlý útok, který napadeným způsobil fyzickou, psychickou a finanční újmu, poutníky nezastavil a neodradil od dalších poutí! Toto se vymyká lidským silám. To prostě bez světcovy přímluvy nejde.

Pro dokreslení situace jsme navštívili starostu obce, o kterém je známo, že objekt úsilí o svatořečení osobně znal a proces podporuje.

Rozhovor se starostou:

„Dění kolem Sandokana sleduji spousty let. Ještě před jeho smrtí, se začala dít v naší obci podivuhodná věc. Lidé se dotazovali na obecním úřadu, jestli je možné dítě pojmenovat Sandokan. Už toto bylo zvláštní. Jak je to napadlo? Ale bezprostředně po jeho smrti snad každá rodina v očekávání potomka, přišla s touhou po tom, dát dítěti právě tohle jméno! Stejnou zkušenost mi vyprávěl i Otec Závaží. Snad každý rodič, který chce pokřtít dítě, mu také chce dát jeho jméno. A to Otec Závaží ani nikdo nenutí!

Ale nebylo to nic proti tomu, když za mnou přišla do ložnice nedávno večer spoře oděná manželka s prosbou, jestli bychom nemohli ještě jednoho Sandokánka mít. To už nemůže být náhoda, ale řízení Boží. Znamení, že nešlo o obyčejného smrtelníka, ale svatého muže.“

Jak se na celé dění dívá škola a školka

Ředitel (z důvodu diskrétnosti neuvedeme jeho jméno): „Tady je každý s každým rodina, takže různých příjmení je poskrovnu. Nevím, jak děti ve škole od sebe rozlišíme. Půl třídy bude Sandokan Fatěna nebo Sandokanka Fatěnová a druhá půlka to samé s příjmením Komosný, Komosná. To je na palici. Měl by to někdo zarazit! Ale tohle prosím nepište, nechci, aby to vypadalo, že se stavím proti Boží vůli. Že jsem snad nějakým maňáskem občanů, majících oportunistické názory. A vůbec, kdybych se postavil proti Sandokanovi, stihne mě smůla dozajista delší, než kdybych rozbil zrcadlo“, uzavřel rozhovor ředitel a zamknul se v ředitelně.

V době našeho šetření pobýval ve vsi terapeut z krajského města. I on byl ochoten se k případu vyjádřit.

Svědectví terapeuta

„Osobně jsem se s kolegou Sandokanem setkal jen jednou. Strávil jsem s ním cirka dvě hodiny. A musím se přiznat, že aniž bych chtěl, celou tu dobu jsem jej adoroval. To jinak nešlo. Po jeho smrti se na jeho přímluvu odehrála spousta uzdravení z těžkých závislostí. Mně osobně to sice ubírá kšefty a zásluhy, ale co nadělám“, podal svědectví brněnský psychoterapeut pan Radúz, který pravidelně dojíždí pracovat se zdejšími alkoholiky. Tedy přibližně s třemi čtvrtinami místních občanů. A jeho svědectví je pravé.

Závěrečné shrnutí

O svatosti nemá naše redakce pochyb. Od této chvíle se všichni jako jeden muž včetně žen, začínáme modlit, aby totéž rozpoznala i Římská kurie, tedy její oddělení – Kongregace pro blahořečení a svatořečení.

Budoucí svatý Sandokan s neznámým poutníkem někdy okolo roku 2019

– jf –