V pandemii se zpovídá zakázaným způsobem, zjistili pomocí odposlechů čeští biskupové

Mnohá společenství, poutní místa i farnosti nabízejí v rámci adventních duchovních obnov také duchovní rozhovor po telefonu nebo přes internet. Častou nabídkou bývá také přímluvná modlitba online. Děje se to po celých Čechách a na Moravě. Naposledy například u Komunity Blahoslavenství v Dolanech u Olomouce či Adventní duchovní obnovy MAMRE zde, o které jsme se v jiné souvislosti již zmiňovali v minulém článku.

ČBK však pomocí odposlechů zjistila, že se obě nabízené formy většinou zvrhnou ve svátost smíření, konanou nepovoleným způsobem. „Zpověď po telefonu v běžných případech možná není. Svátost smíření („zpověď“) má být totiž osobním setkáním a oslavou smíření člověka s Bohem, se sebou samým a se svým okolím“, říká odborník na církevní právo Doc. JUDr. Stanislav Přibyl, Ph.D., JCD., Th.D. „Vyznání hříchů, prosba za odpuštění a rozhodnutí vyjít dále po nové cestě, je věcí opravdu diskrétní, až intimní. K kněz jako prostředník je v této věci vázán přísným zpovědním tajemstvím“, dodává znalecky.

„Přitom rozhovor vždy začínáme upozorněním zájemce, že se nejedná o svátost smíření“, říká farář David Horáček, CSsR. ze Svaté Hory u Příbrami. „Rozhovor začíná normálně, ale než stačíme zavěsit, jsou těžké hříchy venku. S rozhřešením a pokáním si volající nedělá hlavu“, dodává tento redemptorista posmutněle. Od výše zmíněného odborníka víme, že u duchovních rozhovorů s kněžími je alespoň splněna podmínka podle kánonu 965 Kodexu církevního práva, že „udělovatelem svátosti smíření je jedině kněz“(Can. 965 — Minister sacramenti paenitentiae est solus sacerdos).

Mnohem nebezpečnější situace je u žádostí o přímluvnou modlitbu. Ta bývá sice směřována  na kněze také, ale převážná většina českých kněží nemá s charizmatem uzdravování  žádnou zkušenost, natož aby jím disponovali. Vlastně s Duchem svatým jako takovým, také ne. Proto žádost předají laikům. Dokonce i ženám! A když laici, kteří žijí v platném manželství a ženy, navzdory svému pohlaví, cítí, že mají kněžské povolání, je tragédie dovršena. Po vyznání hříchů totiž volajícímu klidně a bez výčitek udělí rozhřešení. A ještě mu jménem Božím odpustí. „Volající osoba má poté mylný, ale uspokojivý pocit, že splnila podmínku o výroční zpovědi dle kánonu 989“, uvádí opět Stanislav Přibyl (Can. 989 — Omnis fidelis, postquam ad annos discretionis pervenerit, obligatione tenetur peccata sua gravia, saltem semel in anno, fideliter confitendi).

Panuje podezření, že nedávné radikální distancování se ČBK od členky Rady ČT Hany Lipovské je důsledkem právě takového odposlechu jejího duchovního rozhovoru na některé duchovní obnově.