Svědectví ze života po životě

Následující krásné svědectví o milovaném otci a manželovi, nám do redakce zavolaly slečna Marie a vdova Marie z Brumova – Bylnice. Po převedení jejich telefonátu do psané podoby, jej otiskujeme téměř bez úprav:

Život se mému otci Marianovi změnil krátce po šestapadesátých narozeninách. Do té doby, tento vždy nadšený sportovec, manžel, tatínek, dědeček, bratr, strýc, synovec, bratranec, švagr, zeť, příkladný katolík a Mariánský ctitel, absolvoval alespoň jeden maraton ročně. Do té doby, než ho v onen osudný listopadový večer, při pravidelném tréninku, přejel na neosvětleném přejezdu vlak, který znenadání vyrazil z Vlárského průsmyku. Marian byl na několika místech mrtev. Přešel tak díky zraněním neslučitelným s pozemským životem, rovnou do života věčného.

Dcera i matka ve šlépějích otce a manžela

„Mohlo by se zdát, že po této kruté ráně osudu pověsí maratonky na hřebík. Ale to by nebyl náš táta! Běhání po smrti mu moc pomáhá“ tlumočí jeho vzkazy dcera Marie, sama rekreační běžkyně. „Jsem s tatínkem na onom světě jako médium v pravidelném kontaktu!“

„I když v nebi (kromě Krista a Panny Marie, kteří se zajímají o všechno a všechny doprovází) běh nikoho nezajímá . A nejsou tam dosud žádné závody. „Taťkovi je to jedno a dává si pořád pěkně do těla. Vlastně do duše. I když teď nevím, jak je to teologicky správně. Jestli tam má taťka už tělo. Jestli tam už proběhlo vzkříšení. Ale vlastně se ho můžu při příští seanci zeptat. Obdivuju ho, někdy je to pěkný očistec”, dodává Marie. Dokonce i svatý Petr se tátovi divil, že to ještě nezažil, aby někdo rovnou spasený, podstupoval takový očistec dobrovolně.

„Všichni, kdo manžela znali, teď běhají mnohem častěji. Běhá celá naše farnost a rozbíhá se celé děkanství s čím dál větším větším nasazením. Jako by šlo o život“, potvrzuje dopad Marianova příběhu na jeho okolí manželka Marie, která právě převzala sluchátko. „Když slyšíme, co všechno v tom nebíčku dokazuje, nutí nás to vydat ze sebe vždy o trochu víc, než dříve. A nejsme v tom sami, protože jsme toto svědectví poskytli i našemu velebnému pánovi, který o tom už několikrát kázal a kázání poskytl kolegům farářům i na děkanském setkání. Vždycky, když se mi třeba nechce, jsem unavená, venku je škaredé počasí… pomyslím na manžela a už mám svoje adidasky na nohách“, podtrhává Marie motivační rozměr manželova nebeského úsilí.

Do rozhovoru se znovu vkládá dcera

Přichází se zajímavým zobecněním. „Běhání po smrti má blahodárný vliv na duševní, i fyzické zdraví spaseného. Tatínek, jako celoživotní maratonec, samozřejmě i v záhrobí holduje dlouhým tratím. To udržuje jeho astrální stránku nejen v dobré kondici, ale nutí jej starat se i o svůj vzhled, což může být v posmrtných podmínkách náročné. Nebe totiž nezná vyholených, tudíž se zde taťka se svým vyholeným okolím bradavek a podpaždím (běžci na dlouhé tratě se tradičně vyholují – poznámka redakce), skutečně docela vymyká například požehnaně ochlupeným apoštolům. A co teprve srstnatým pralidem – Adamovi a Evě, nebo Ezauovi?! Ale tatínek byl, právě díky běhání maratonů a růženci, vždy silná osobnost, tak si to holení ustojí“.

Díky běhu a Mariiným nepozemským schopnostem, se tak z tragické události stalo poselství pro tisíce běžců, které Marianův příběh inspiruje. Na veteránských serverech se objevují výzvy k založení asociace posmrtných ultramaratonců. Dokonce již vznikají první plány na posmrtné měření sil. Cituji z jednoho veteránského serveru s názvem Old Greynhound: „Našim posláním je propagovat běh a zdravý běžecký styl všude, kde to jde, na zemi i na nebi“.

„Svědectví o tátovi převzala i populární televize Noe, která z příběhu hodlá vytvořit celovečerní film s názvem „Běháme s Marianem pro Krista“. Slečna Marie je také pozvána do populárního pořadu „Ateliér užité modlitby“. Moderátor P. Marek Orko Vácha se dokonce nechal slyšet, že téma mluvení se záhrobím a jeho protagonistka, budou mít zcela určitě stejnou popularitu a sledovanost, jakou měla dosavadní hvězda Anežka Kaňová s pobytem v evangelizační škole ve Francii!

Naděje pro živé běžce

Posmrtné běhání má pochopitelně velký evangelizační potenciál! Lidé si konečně uvědomují pravdivost rčení, v zdravém těle zdravý duch. Jinými slovy, běh uzdravuje (čistí) duši a ta je tak připravena ke spáse. A spasený chce být přece každý!

„Jsem na taťku moc pyšná, když vidím, kolik lidí inspiruje“, dodává dcera Marie. Je nadšená, když od něj při seanci slyší, jak se raduje z toho, co se u nás na zemi díky němu rozběhlo. A už se těší na nové běžecké parťáky, protože zmíněný železniční přejezd, zůstává i nadále neosvětlen a nezabezpečen.

Posledním, kdo zatím hledí na Marianův posmrtný maratonský příklad s despektem, tak zůstávají běžci středních tratí. Ti stále mu nemohou odpustit jeho volbu hudby na jeho pohřbu. Zkušený maratonec si totiž v poslední vůli přál zahrát svůj oblíbený šlágr od Petra Spáleného „Až si mě andělé zavolají k sobě, nechci mít na pohřbu mílaře“.

To je však pouze malá skvrnka na jinak obdivuhodném svědectví vůle a odhodlání. Společně s Marií, Marií a dalšími tisícovkami Marianových následovníků, tak můžeme dnešní příběh zakončit jeho poselstvím: „Když už člověk jednou není, tak má koukat, aby nebyl. A když chcete vyhrát závod, běhejte živí jak o život. Pokud chcete naplnit svůj život, běhejte tak, abyste mohli běhat i mrtví“.