Co se skutečně odehrálo na Velehradě

Víme jako první!

A také se omlouváme čtenářům, že jsme tuto reportáž přinesli až nyní. Zpoždění bylo způsobeno celozávodní dovolenou naší redakce. Druhým důvodem bylo zpoždění zpráv našeho šéfredaktora, přímého účastníka. Ten, v obavě před vyzrazením, nepoužil žádných elektronických (odposlouchávatelných) zařízení, ale informace zaslal po poštovním holubovi, který to však do naší redakce vzal oklikou přes Faerské ostrovy.

Dále je potřeba vysvětlit, proč se tato reportáž tak zásadně liší od předešlé. Předešlá reportáž vznikla na podkladě toho, co oficiálně odvysílala ČT1. A protože nebylo z výše uvedeného důvodu jisté, jestli se náš pátrač a šéfredaktor v jedné osobě na akci vůbec dostal, zbytek redakce vytvořil článek uveřejněný zde 6.7.2020. Pak však přiletěl holub s tímto textem v pouzdru na pařátu:

Jak už víte, letošní Večer lidí dobré vůle byl z nařízení vlády početně značně omezen. Organizátoři mohli celou tradiční akci zrušit, tak jak to udělala spousta jiných. Moudře však rozhodli, že by to byla škoda.

Večer se tedy konal. Nebylo snadné se na něj dostat, neboť koncert (a veškerý další program) byl určen pro ty, kteří stáli v první linii v boji proti koronaviru. Což redakce Hořiž nebyla. My spíše tvoříme zadní sledy. Avšak mně se podařilo proniknou přímo na pódium v přestrojení za Miro Žbirku. V přestrojení za kostelníka jsem se zúčasnil modlitby za vlast a bohoslužby.

Skutečnost skýtala úplně jiný obraz, než jste viděli v televizi. Části vysílání ČT jsem viděl v sakristii na přenosné televizi Tesla Color, kterou jinak používají místní zpovědníci při nudných zpovědích. Řada osob – hostů, hudebníků, politiků, duchovních – byla dodána do záběrů digitálně! Ve skutečnosti mnozí z nich zůstali doma ze strachu před nákazou. Další neprošli parametry definovanými pro lidi dobré vůle. Jiní byli nadpočetní, či nevhodní (kdo ví, co by řekli!). Ti, prostě nebyli vpuštěni. Pro ty, kteří zůstali před závorou, byl uspořádán táborák s opékáním špekáčků a přespáním zdarma v místním Archeoskanzenu. Slovenská prezidentka Čaputová (označena jako nevhodná) byla hodně naštvaná. Uklidnila ji až borovička a produkty kosteleckého masokombinátu.

Takto vypadal průběh celé akce ve skutečnosti:

• Všem deseti povoleným účastníkům Koncertu lidí dobré vůle, předvedl své umění sbor Stojanova gymnázia ve složení dirigent Filip Macek a flašinetář Stanislav Vavřík. Zbytek sboru byl dodán digitálně.
• Hradišťan byl ztvárněn figurínami z projektu „Oživlé mumie“, realizovaném  žáky základní umělecké školy ve Starém Městě. Taktéž i moderátoři večera a slovenská prezidentka Čaputová. Jmenovaní byli skvěle vedeni a interpretováni Helenou Štáchovou a Martinem Kláskem – herci divadla Spejbla a Hurvínka.
• Modlitba za vlast tentokrát proběhla v minimálním počtu modlitebníků. Arcibiskup Jan Graubner se modlil sám. Původně se chtěl připojit jeden z praporečníků. Znal však pouze „Andělíčku můj strážníčku“, ale tuhle modlitbu letos otec arcibiskup ve scénáři neměl.
• Mši sloužil oblíbený slovenský biskup Robert Bezák. Kázal Patriarcha Kiril (hlava pravoslavné církve). Ten ve své poutavé tříhodinové promluvě,  dramaticky zpestřované kouřem kadidla a  mizením za ikonostasem, zdůraznil –  hanba Západu, sláva pravoslavným a muslimům, kteří jako jediní žijí v souladu s Božími zákony.
• Alena Schillerová a Jana Maláčová vybíraly při mši do košíčku. Sbírka byla věnována na snížení schodku státního rozpočtu.
• Ministrovali poslanec Tomio Okamura a hudebník Dan Landa, kteří při proměňování prorocky zvonili klíči.
• Tradiční akce – Cestou dvou bratří – výtvarná soutěž dětí od 3 do 11 let, se uskutečnila i přes karanténu. Sešlo se 34 obrázků. K veřejné vernisáži na Velehradě však nedošlo, neboť obrázky se rozpily v desinfekčním roztoku.
• Tradiční opisování bible neproběhlo, z akreditovaných účastníků ne všichni uměli psát a hlavní organizátorka Mgr. Jitka Nováková zapomněla propisku a měla u sebe jen vypsanou fixu.

PS.: přijedu pozdě, jdou po mně, snad holub doletí!

Jíra F. v.r.