Českobudějovická diecéze byla prohlášena vzorovou diecézí Čech, Moravy, Slezska, Kaliningradu* a okolí
V naší redakci máme dnes vzácného hosta. Je jím sídelní biskup Vlastimil Kročil. Hlavní strůjce úspěchu vlastní diecéze. Pro vysvětlenou čtenářům uvádíme, že Jíra Forman, který rozhovor vede, se s panem biskupem znají z dřívějšího zaměstnání.
Technická poznámka: To, co říká Jíra Forman, je napsáno tučně, slova biskupova dietně.
Ahoj Vlastíku!
Ahoj Jíro!
Čoveče, kamaráde elelektrikářskej, naposled jsme se viděli, kdy? V kolektorech, ne?
Jo jo, vlastně ani tehdy moc ne, byla tam tma.
Hele, ČBK vyhlásila tvoji diecézi za vzorovou, jak jste si to vysloužili?
Mým nezměrným úsilím, se mi podařilo např. udělat pořádek v Charitě. Jako zřizovatel jsem jí vtisknul novou, efektivní tvář. Zatímco dřívější vedení neprofesionálně a v rozporu se zákonem o sociálních službách (108/2006 Sb) pohlíželo na člověka docela obyčejně jako na člověka, nynější vedení bere správně člověka jako objekt! Tento postoj přestal pracovníky zdržovat zbytečným posloucháním klientových nekompetentních přání a potřeb. Profesionální pracovník ví nejlépe, co klient potřebuje.
Co všechno je ještě možné…
Výbornej nápad, ale to nebude všechno, že?
Jasně, že ne. Jako první jsem dal zelenou kněžím s opačnou sexuální orientací, než je u mužů běžné, a dosadil je do stěžejních farností. Jsou citlivější, víc o sebe dbají. Lépe se oblékají. Mluví jemně, až něžně. Kněz, heterosexuál, žije sám na faře jak jezevec. Nedbá o sebe, smrdí, pochlastává. Navíc, víš jak to ve farnostech vypadá. Drtivá většina žen. Pro normálního faráře harém. To znamená mnohem větší pravděpodobnost, že se hetero – farář zamiluje a zamotá do vztahu. Homo – farářovi jsou ženské lhostejné, kolikrát i odporné, a tak se k nim chová dvorně. Taky mu chybí testosteron. Tím je méně agresivní a více milej.
Perfektní strategie, a ještě něco?
Jo. V oblasti ekonomické zavádím model šetření financí na kněžích. Kněze dělím do dvou kategorií. Na ty, kteří budou dostávat plat, a na ty, kteří nebudou. O tom, kdo bude kde, bude rozhodovat bodování podle mých pravidel. Ti druzí budou kněžskou službu vykonávat jako koníčka. Jedinými zaručeně placenými zaměstnanci z diecézních peněz bude biskup, ekonom a účetní. Začal jsem s tím už u kněží – prduchů. Kněz v důchodu již nyní nedostává plat, protože má od státu důchod. Kupodivu, nikdo z této věkové kategorie mi to nepoložil. Pohřby, kremace, sloužení mší za živé a zemřelé rodiny. To je pěkný přivýdělek k penzi.
Dál pronajímáme fary. Kněz si zajistí bydlení, stačí mu svobodárna. Tak přestává blokovat velkou faru, a ta na nájemném sype.
Zatímco ostatní diecéze stále fungují podle zkostnatělých pravidel, já jsem se vydal progresívní cestou. No a výsledek se dostavil. Moje diecéze je vzorová!
A mezi námi, Jíro, kamaráde, to celé je pro mě ohromná satisfakce. Zatímco v domovské diecézi (míněna Brněnská) mě nechtěli vysvětit ani na panáčka, že prej jsem málo zbožnej, v Čechách jsem to dotáhl na biskupa. A navíc na nejúspěšnějšího!
Díky za rozhovor. A zdar, jak Brno.
Taky díky. Je mi ctí, mít článek v tak kvalitním časopise, jako je Hořiž. A čáááu, jak Budějky!
S českobudějovickou dopisovatelkou – zy – zpracoval -jf-.
